První polovina
Tenorové árie pro nováčky
Operní árie uvedené na sorrentském koncertě, pro nováčky: příběhy za Vesti la giubba, E lucevan le stelle a Nessun dorma.
Zajistěte si místa ↗Árie stručně
Árie je sólové číslo převzaté z opery nebo podobného scénického díla. Koncert jich řadí několik za sebou, abyste slyšeli vrcholy různých oper v jednom posedění, bez dějů, které je spojují. Tenor, nejvyšší z obvyklých mužských hlasů, má mnohé z těch nejslavnějších, a proto tenorové trio může naplnit program samými áriemi. Každá skladba níže je zpívána italsky a každá stojí sama o sobě. Opera také používá recitativ, řeči podobné pasáže, které nesou děj mezi áriemi; koncert je vynechává a zachovává melodie.
Vesti la giubba
Pochází z opery Komedianti od Ruggera Leoncavalla, jejíž premiéra se konala v roce 1892. Zpěvák ztvárňuje Cania, potulného herce, který se právě dozvěděl o nevěře své ženy, a přesto si musí obléknout klaunský kostým a vystoupit. Árie je obrazem tragického klauna, který se navenek směje a uvnitř pláče. Název znamená oblékni si kostým a anglická verze se často nazývá On with the Motley. Carusovy nahrávky z let 1902, 1904 a 1907 patřily k nejprodávanějším deskám éry 78 otáček.
E lucevan le stelle
Patří do Toscy Giacoma Pucciniho, poprvé uvedené v římském Teatro Costanzi 14. ledna 1900, o den později, než se plánovalo, kvůli obavám z nepokojů. V posledním jednání je malíř Cavaradossi ve vězení a zbývá mu hodina života. Požádá, aby mohl napsat Tosce dopis, a pak ho přemohou vzpomínky, takže se z dopisu stane árie: a hvězdy zářily. Je to jedna ze dvou slavných árií opery, vedle Tosčiny Vissi d'arte.
La donna è mobile
Je to píseň vévody z Mantovy ve Verdiho Rigolettovi, poprvé uvedeném v benátském divadle La Fenice 11. března 1851 s Raffaelem Miratem v roli vévody. Název znamená žena je vrtkavá. Verdi ji zadržel před zpěváky i orchestrem až do několika hodin před premiérou a zakázal její pískání; prý se už následujícího rána zpívala na ulicích. Trvá jen dvě až tři minuty, což z ní činí oblíbený kousek tenoristů.
Nessun dorma
Pochází z posledního jednání Pucciniho Turandot, které zůstalo nedokončené při jeho smrti v roce 1924, dokončil je Franco Alfano a premiéru mělo 25. dubna 1926. Zpívá je princ Calaf a říká, ať nikdo nespí. Odpověděl na tři hádanky princezny a ona ho může nechat popravit, pokud do úsvitu uhodne jeho jméno, takže očekává, že do rána zvítězí. Luciano Pavarotti ji po provedení na mistrovství světa v roce 1990 dostal daleko za zdi operních domů a později se objevila na nejprodávanější klasické nahrávce všech dob.
Orchestrální oddych
Programy tohoto druhu koncertů někdy zahrnují instrumentální skladbu a Intermezzo z Cavallerie rusticana Pietra Mascagniho je jedním z těch, které byly pro koncert v Sorrentu vybrány. Opera měla premiéru 17. května 1890 v římském Teatro Costanzi. Od roku 1893 se často uvádí společně s Komedianty jako dvojprogram, přezdívaný Cav a Pag, takže první polovina koncertu tiše navozuje atmosféru slavného operního večera.
Granada a další zmíněné skladby
Granada od mexického skladatele Agustína Lary pochází z roku 1932 a je o španělském městě; je to podpisová píseň Josého Carrerase a byla jedinou skladbou, kterou všichni tři původní Tři tenoři zpívali jako sólisté na různých koncertech. Nel blu dipinto di blu a Con te partirò jsou pozdější písně spojené s Domenicem Modugnem a Andreou Bocellim. Program je může zařadit vedle výše uvedených árií a obě jsou slavné: Nel blu dipinto di blu, známá jako Volare, vyhrála Sanremo v roce 1958 a na Eurovizi obsadila třetí místo, a Con te partirò poprvé zazpíval Bocelli na Sanremu v roce 1995.
Zdroje